Na posledním setkání s Davidem jsme narazili na téma, které pálí každého chlapa, který se rozhodl neskončit jako stín toho, kým by skutečně mohl být, pokud by naplnil svůj potenciál: „mise na Everest“. To neznamená, že bychom se teď všichni měli sejít na vrcholu nejvyšší hory světa, už teď je tam celkem narváno a z výstupu do zóny smrti se stává turistická atrakce. Jde ale o to, co mise na Everest symbolizuje. Výpravu za dosažením vyššího cíle, naplnění svého potenciálu, překonání svých limitů.
David Deida (jiný David) v knize Cesta pravého muže to pak doplňuje naprosto nekompromisně: Vaše poslání je přednější než váš vztah. Pro někoho to zní tvrdě, možná až sobecky. Ale pravda je taková, že bez svého vnitřního Himinbjörgu – bez té nejvyšší hory, na kterou se snažíš vyškrábat – jsi pro svět i pro svou ženu k ničemu.
Muž bez poslání je jen pasažér na cizí lodi
Vikingové věděli, že loď bez kormidelníka a jasného kurzu dříve nebo později skončí roztříštěná na útesech. Tvá mise je tvůj vnitřní sever. Je to to nejhlubší poslání, které v sobě cítíš – tvá práce, tvá vize, tvůj přínos společnosti. Každý máme svoje a smyslem života je i poznat to, jaké naše poslání skutečně je. Pokud ale své poslání zredukuješ nebo odložíš kvůli vztahu nebo svému okolí, začneš vnitřně hnít.
Ztratíš svou ostrost. Ztratíš tu „přítomnost“, kvůli které tě tvoje žena původně chtěla. Žádná skutečná žena nechce muže, který se jí podřídil a vzdal se svého osudu, aby s ní mohl sedět u ohniště a nic nedělat. Chce válečníka, který se vrací z výpravy, ne otroka, který se bojí opustit přístav.
Priorita, o které se nevyjednává
Deida má pravdu v tom, že pokud muž dává přednost vztahu před svým nejvyšším posláním, oslabuje sám sebe. Prokazuje tím špatnou službu světu i své ženě. Nabízí jí totiž jen trošku muže – rozptýleného, nespokojeného a vnitřně prázdného.
- Mise na prvním místě: Tvůj úkol musí být tvou nejvyšší prioritou. Jakmile si to uvědomíš a přijmeš to, zbavíš se toho tíživého tlaku v situacích, kdy se po tobě chce, abys upřednostnil „klid doma“ před svou cestou.
- Plná přítomnost: Ironií je, že teprve když máš svou misi a věnuješ jí maximum, dokážeš být ve vztahu skutečně přítomen. Tvá pozornost je pak vzácná, čistá a neroztěkaná.
Konec vnitřní prázdnoty
Dokud nepoznáš, jaké je tvé poslání, a nezasvětíš mu svůj život, budeš cítit prázdnotu.. Vikingové se neptali, jestli je cesta bezpečná, ptali se, kam vede. Tvůj vrchol na tebe čeká a nevyjednává. Buď na něj vylezeš, nebo zemřeš v jeho stínu jako někdo, kdo se bál vlastního osudu.
„Tvé poslání není něco, co uděláš, až budeš mít čas. Je to důvod, proč dýcháš. Pokud ho obětuješ, ztratíš vše – životní cíl i respekt svého okolí. Najdi svůj Himinbjörg, upři na něj zrak a nikdy se neotáčej. Protože muž, který kráčí za svým osudem, je jediný muž, který stojí za to, aby byl následován.“