Žijeme v éře, která připomíná nekonečnou bouři. Není to ale bouře blesků a hromů na rozbouřeném moři, nýbrž neutuchající příval informací. A co víc, množství dat, které denně přijímáme, roste geometrickou řadou – obzvlášť s nástupem technologií, jako je umělá inteligence. Kdysi byla AI výsadou úzké skupiny "ajťáků", dnes ji používají úplně všichni v našem okolí, dokonce i naši rodiče. Algoritmy se staly všudypřítomnými.
Ztráta vnitřního kompasu
Tento komfort má ale svou daň. Lidé pomalu, ale jistě ztrácejí kritické myšlení. Zapomínáme se rozhodovat sami za sebe, na základě vlastních zkušeností. Dřív se viking musel spolehnout výhradně na svůj vnitřní kompas, instinkt a čtení hvězd, aby vůbec přežil. Dnes raději slepě odevzdáváme kormidlo strojům.
Absolutní obklíčení technologiemi vede k informačnímu přehlcení a neustálému srovnávání našich životů s umělou dokonalostí na sítích. Je to jako neviditelný jed, který zvyšuje riziko úzkostí, depresí a chronického stresu. Narušuje náš přirozený spánek a ničí schopnost hlubokého soustředění. Dělá nás to měkkými. Oslabuje to naši celkovou duševní odolnost a krade nám to vnitřní klid – přesně ten klid, který bojovník potřebuje před bitvou.
Odstřižení od Matrixu
Cesta vikinga je o návratu ke kořenům, a to znamená i radikální omezení tohoto digitálního hluku.
Dnes ráno jsem si položil jednoduchou, ale mrazivou otázku: Kdy jsem se byl naposledy projít jen tak? Bez mobilu v kapse, bez vikingských vypalovaček od Danheim ve sluchátkách?
Odpověď mě donutila okamžitě jednat. Došel jsem k závěru, že přesně takové procházky – absolutně odstřižené od technologií – se stanou pravidelným rituálem mé Cesty.
Odkládám tedy mobilní telefon a AirPody, v rukou svírám pouze klíče od bytu a vycházím vstříc změně. Jdu do ticha, abych po dlouhé době znovu uslyšel skutečný svět. Ten, ve kterém doopravdy dýcháme, namísto virtuální iluze, ve které sice nežijeme, ale necháváme v ní většinu svého času.
Všichni bychom měli občas zpomalit. Vystoupit z té přehlcené lodi a nechat nohy kráčet po pevné zemi. Protože ten, kdo neumí být sám se sebou v tichu, nikdy nepozná svou skutečnou sílu.